1984-014A - Sojuz-T 10

Název objektu	Sojuz-T 10 <=Союз-Т 10>
SSC	14701
Start	1984-02-08 12:07:26 UT, Bajkonur [=Baikonur], Sojuz-U
Stav objektu	přistál na Zemi
Zánik	1984-04-11
Životnost	62 dny, tj. 0.17 roku
Provozovatel	Sovětský svaz
Výrobce	Sovětský svaz
Kategorie	pilotovaná kosmická loď
Hmotnost	6850 kg

Osádka

Parametry dráhy

Epocha	Typ	i	P	hP	hA	Pozn.

Význam parametrů: Epocha - Datum (rok, měsíc, den a zlomek dne), pro něž platí uvedené parametry. Typ - Kód typu oběžné dráhy : i - Sklon dráhy (úhel mezi rovinou dráhy a referenční rovinou, tj. rovníkem nebo ekliptikou). P - Perioda (doba oběhu). h_P - Výška dráhy v pericentru. h_A - Výška dráhy v apocentru.

Popis objektu

Pilotovaná transportní kosmická loď. Vyrobilo ji a provozuje NPO Energija <=НПО Энергия>, Kaliningrad (nyní Koroljov), Moskovskaja obl., RSFSR (SSSR).

Loď typu Sojuz-T (typové označení 11F732, model 7K-ST, výr. č. 16L) o celkové délce 6.98 m a maximálním průměru 2.72 m sestává ze tří části: návratového modulu SA [=spuskajemyj apparat], obytné sekce BO [=bytovoj otsek] a přístrojové sekce PAO [=priborno-aggregatnyj otsek].

V modulu SA kuželového tvaru o délce 2.14 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 3.85 m³ (z toho prostor pro osádku 2.5 m³) jsou umístěna 3 křesla pro kosmonauty, prvky řízení, kontejnery pro dopravu nákladu na Zemi a nouzové zásoby potravin a vody. V přední části je kruhový průlez do obytného úseku o světlosti 0.6 m. V přední části jsou ve dvou hermetických kontejnerech umístěny padákové systémy: hlavní o ploše 1000 m² a záložní o ploše 570 m². Povrch SA je pokryt ablativním štítem. Na spodní straně je umístěno 6 motorů měkkého přistání.

Sekce BO ogiválního tvaru o délce 3.29 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 6.6 m³ (pro osádku 4 m³) slouží k pobytu a odpočinku osádky. V přední části je umístěno aktivní stykovací zařízení a průlez, umožňující přestup na palubu kosmické stanice.

Sekce PAO sestává ze tří úseků. Přechodový úsek slouží k připojení návratového modulu. V hermetizovaném přístrojovém úseku o průměru 2.1 m a výšce 0.5 m (objem 2.2 m³) jsou umístěny přístroje orientačního a navigačního systému, energetický, klimatizační, telemetrický a povelový systém a programové časovací zařízení. Motorový úsek válcového tvaru o průměru 2.1 m, dole s kuželovým límcem o max. průměru 2.72 m, nese pohonný komplex ODU [=ob"jedinennaja dvigatel'naja ustanovka], kterou tvoří výkyvně uložený hlavní motor o tahu 4.1 kN, 14 korekčních motorů o tahu 137 N (z toho 10 v přechodovém úseku) a 8 motorů orientačního a stabilizačního systému o tahu 24.5 N, využívajících společné nádrže a systém distribuce KPL. Na povrchu je umístěn radiátor klimatizačního systému. K bokům motorového úseku jsou připojeny panely slunečních baterií o rozpětí 10.6 m.

Celá kosmická loď je pokryta izolační obšívkou zelené barvy. V průběhu startu je umístěna pod aerodynamickým krytem, jehož součástí je i motor záchranného systému na TPL.

Maximální doba autonomního letu je 14 dní, v zakonzervovaném stavu po připojení ke stanici až 6 měsíců.

Bezprostředně předcházející kosmická loď této řady, Sojuz-T typu 7K-ST výr. č. 15L (alias Sojuz-T 10-1) se 1983-09-26 pro havárii nosné rakety Sojuz U nedostala na oběžnou dráhu. Předchozí úspěšně vypuštěnou je Sojuz-T 9 (1983-062A), další je Sojuz-T 11 (1984-032A).

Průběh letu

Datum	Událost
1984-02-08	Na 4. a 5. oběhu byly provedeny standardni manévry. 09:00 UT: Loď vykonala 19 oběhů a kosmonauti se připravili k odpočinku.
1984-02-09	Na 17. a 18. oběhu se uskutečnily korekce dráhy. 14:32:30 UT: Loď se spojila s předním stykovacím uzlem stanice Saljut 7 (1982-033A). Závěrečná fáze manévru byla řízena posádkou, ke spojení došlo až po výstupu ze stínu nad Pacifikem. Manévr byl přerušen pro špatný úhel osvětlení stanice 8 min před stínem. Po dvou obězích, kdy byla prověřována hermetičnost spojení, přestoupila posádka na palubu stanice.
1984-02-09 až	Součást stanice Saljut 7 (1982-033A).

Literatura

1. Kosmonavtika. Enciklopedija / Gl. red. V. P. Gluško. - Izd. Sovetskaja enciklopedija : Moskva, 1985. - S. 373-374.

Datum poslední úpravy: 2009-04-10 20:15:55 UT

© 2009 - Antonín Vítek