Pilotovaná transportní kosmická loď. Vyrobilo ji a provozuje NPO Energija (nyní RKK Energija im. S. P. Koroljova), Kaliningrad (nyní Koroljov), Moskovskaja obl. (SSSR).
Loď typu Sojuz-T (typové označení 11F732, model 7K-ST) o celkové délce 6.98 m a maximálním průměru 2.72 m sestává ze tří části: návratového modulu SA [=spuskajemyj apparat], obytné sekce BO [=bytovoj otsek] a přístrojové sekce PAO [=priborno-aggregatnyj otsek].
V modulu SA kuželového tvaru o délce 2.14 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 3.85 m3 (z toho prostor pro osádku 2.5 m3) jsou umístěna 3 křesla pro kosmonauty, prvky řízení, kontejnery pro dopravu nákladu na Zemi a nouzové zásoby potravin a vody. V přední části je kruhový průlez do obytného úseku o světlosti 0.6 m. V přední části jsou ve dvou hermetických kontejnerech umístěny padákové systémy: hlavní o ploše 1000 m2 a záložní o ploše 570 m2. Povrch SA je pokryt ablativním štítem. Na spodní straně je umístěno 6 motorů měkkého přistání.
Sekce BO ogiválního tvaru o délce 3.29 m, max. průměru 2.2 m a vnitřním objemu 6.6 m3 (pro osádku 4 m3) slouží k pobytu a odpočinku osádky. V přední části je umístěno aktivní stykovací zařízení a průlez, umožňující přestup na palubu kosmické stanice.
Sekce PAO sestává ze tří úseků. Přechodový úsek slouží k připojení návratového modulu. V hermetizovaném přístrojovém úseku o průměru 2.1 m a výšce 0.5 m (objem 2.2 m3) jsou umístěny přístroje orientačního a navigačního systému, energetický, klimatizační, telemetrický a povelový systém a programové časovací zařízení. Motorový úsek válcového tvaru o průměru 2.1 m, dole s kuželovým límcem o max. průměru 2.72 m, nese pohonný komplex ODU [=ob"jedinennaja dvigatel'naja ustanovka], kterou tvoří výkyvně uložený hlavní motor o tahu 4.1 kN, 14 korekčních motorů o tahu 137 N (z toho 10 v přechodovém úseku) a 8 motorů orientačního a stabilizačního systému o tahu 24.5 N, využívajících společné nádrže a systém distribuce KPL. Na povrchu je umístěn radiátor klimatizačního systému. K bokům motorového úseku jsou připojeny panely slunečních baterií o rozpětí 10.6 m.
Celá kosmická loď je pokryta izolační obšívkou zelené barvy. V průběhu startu je umístěna pod aerodynamickým krytem, jehož součástí je i motor záchranného systému na TPL.
Maximální doba autonomního letu je 14 dní, v zakonzervovaném stavu po připojení ke stanici až 6 měsíců.
| Datum poslední úpravy: 1999-08-08 | © 1999 - Antonín Vítek |