Projekt «Sojuz na CSG» vznikal postupně od konce devadesátých let na základě iniciativy společné sovětsko-francouzské firmy Starsem, která byla utvořena s cílem poskytovat západním zákazníkům služby vypouštění družic nosnými raketami typu Sojuz z Bajkonuru. Přesunutím startů z kazašského kosmodromu na evropskou základu ve Francouzské Guayaně by se podstatnou měrou zvýšila nosnost rakety, zejména při vypouštění družic na stacoinární dráhy. V souvislosti s vývojem nosiče Sojuz-2 dostaly tyto úvahy konkrétní tvar.
Přípravná jednání o možnosti vypouštět Sojuzy z Francouzské Guayany vyvrcholila při setkání ministerských předsedů Francie a Ruska v Toulouse. Ve dnech 2002-11-17 až 2002-11-19 se setkali J.-P. Raffarin a M. Kasjanov, aby projednali celou řadu bilaterálních otázek, včetně dalšího rozvoje spolupráce v oblasti vědy a techniky. Na této schozce byly také formulovány principy budoucí dohody o zřízení rampy pro vypouštění raket Sojuz-2 z kosmodromu u města Kourou.
Dohoda, jejíž originální ruský název zní "Соглашение между Правительством РФ и Правительством Французской Республики о долгосрочном сотрудничестве в области разработки, создания и использования ракеты-носителя «Союз СТ» в Гвианском космическом центре", francouzský "Accord intergouvernemental entre la France et la Russie relatif à leur coopération à long terme dans le domaine du développement, de la réalisation et de l'utilisation de lanceurs et à l'implantation du lanceur Soyouz-ST au Centre Spatial Guyanais", byla podepsána o rok později, 2003-11-07 v Paříži. Ruské Státní dumě byla předložena k ratifikaci až v prosinci 2006 (2006-12-28 bylo vydáno vládní nařízení č. 824 o zahájení ratifikačního procesu v Dumě) a 2007-02-16 byl zákon o její ratifikaci Dumou schválen a předán prezidentské kanceláři k podpisu. President Putin tento zákon podepsal 2007-03-04.
Dohoda platí od roku 2006 do roku 2016 s možností prodloužení. Při jednání v Dumě bylo v důvodové zprávě uvedeno, že se počítá v tomto desetiletém období celkem se 30 starty (ale až od roku 2008, tj, 3-4 rakety ročně). Komercializaci pro zahraniční zákazníky bude zajišťovat firma Starsem, vlastní přípravu rakety v CSG ruští specialisté, ale pod pláštíkem firmy Arianespace. Rusko kromě toho má právo vypouštět z Kourou i vlastní družice.
Rozpočet nákladů na tento projekt činí 344 mil. EUR, které jdou kompletně z rozpočtu organizace ESA; to vyplývá z rozhodnutí vedení ESA z 2003-05-27, kdy byl schválen projekt ESA "Soyuz at CSG Project". Dohodu o této spolupráci s ESA ("Соглашениe между Федеральным космическим агентством и Европейским космическим агентством о долгосрочном сотрудничестве в области разработки, создания и использования ракет-носителей", resp. "Accord de coopération et de partenariat à long terme pour le développement et l’utilisation de lanceurs spatiaux, entre l’ESA et l’Agence spatiale Russe") podepsali v Moskvě 2005-01-19 za FKA A. Perminov, za ESA J.-J. Dordain (předem text dohody schválila ruská vláda vládním nařízením č. 1589-r ze dne 2004-12-15). Během roku 2007 dostanou ruské firmy z tohoto balíku částku 121 mil. EUR. Jedná se především o firmy CSKB Sojuz (výrobce nosiče Sojuz), NPO im. A. S. Lavočkina (výrobce stupně Fregat) a KB obščego mašinostrojenija (KBOM, konstrukce rampy). Kromě toho budou výrobci nosiče dostávat i platby za jednotlivé starty od zákazníků.
Celkem čtyři dokumenty o financování projektu byly podepsány 2005-03-21. Dohodu mezi FKA a Arianespace o výstavbě potřebné infrastruktury na CSG podepsali za Arianespace J.-Y. Le Gall a za FKA A. Perminov v Moskvě 2005-04-11. Dohodu mezi CNES (zastupující vlastníka guyanského kosmodromu, tedy francouzský stát) a ESA podepsali za CNES Y. d’Escatha a za ESA J.-J. Dordain 2005-07-19.
Antonín Vítek