V polovině devadesátých let se rozhodla americká společnost Boeing vyrazit do světa s novými kosmickými raketami. Chtěla však nabídnout něco zcela nového a přitom pro potencionální zákazníky zajímavého. A tak vznikl nápad vybudovat vypouštěcí základnu pro rakety na mořské hladině.
Tedy - nikoliv přímo na mořské hladině, ale na speciálně upravené plošině SSV. To je původně těžební plošina, která byla používaná v Severním moři, která prošla rekonstrukcí tak, aby z ní mohly startovat kosmické rakety. Posádku lodi SSV o výtlaku 46 tisíc tun bude tvořit dvacet osob, které raketu připraví k letu. Krátce před startem se ale přesunou na další loď ACS (alias Odysey), z níž bude celý start automaticky řízený.
V celém projektu má největší podíl právě Boeing, spolu s ním spolupracují norská rejdařská firma Kvaerner, ruská Eněrgija a ukrajinská NPO Južnoje. Používané mají být nové rakety, které vzniknou sestavením prvních dvou stupňů ukrajinského nosiče Zenit a třetího ruského stupně DM. Zbytek dodá Boeing.
Mateřská loď ACS bude zajišťovat předletovou přípravu raket - v jejích hangárech bude možné chystat až tři nosiče spolu s družicemi současně. Na její palubě také nalezne dočasný domov 240 osob: Stovka ruských inženýrů řídicích start, posádka plavidla a také zástupci tisku a společnosti, která si nechá vypouštět družici. Předpokládá se, že raketa Sea Launch má startovat do vesmíru šest- až osmkrát do roka.
Samozřejmě, že obě lodi budou mít i svůj mateřský přístav, který se nyní buduje v kalifornském Long Beach. Tam budou také administrativní budovy, servisní hangáry, zde se budou skladovat družice i rakety před startem do vesmíru.
Tomáš Přibyl