1965-089A - Explorer 29

Název objektu	Explorer 29
	GEOS-1 [=Geodetic Earth Orbiting Satellite]
	GEOS-A [=Geodetic Earth Orbiting Satellite]
SSC	1726
Start	1965-11-06 18:39 UT, Eastern Test Range, Delta DSV 3E
Stav objektu	na geocentrické dráze
Očekávaná životnost na dráze	50 000 r.
Provozovatel	USA, OSS
Výrobce	USA, JHU-APL
Kategorie	geodetická družice
Hmotnost	vzletová 387 kg
	na dráze 345 kg

Parametry dráhy

Epocha	Typ	i	P	hP	hA	Pozn.
65-11-06.9	G	59.38°	120.30 min	1115 km	2277 km
96-08-22.88	G	59.39°	120.31 min	1120 km	2269 km
99-01-08.11	G	59.39°	120.30 min	1114 km	2275 km
02-01-04.87	G	59.38°	120.30 min	1113 km	2275 km
05-01-03.43	G	59.38°	120.30 min	1114 km	2275 km
08-01-01.24	G	59.38°	120.30 min	1114 km	2275 km
11-01-01.79	G	59.37°	120.30 min	1113 km	2275 km

Význam parametrů: Epocha - Datum (rok, měsíc, den a zlomek dne), pro něž platí uvedené parametry. Typ - Kód typu oběžné dráhy : G - geocentrická (Země), i - Sklon dráhy (úhel mezi rovinou dráhy a referenční rovinou, tj. rovníkem nebo ekliptikou). P - Perioda (doba oběhu). h_P - Výška dráhy v pericentru. h_A - Výška dráhy v apocentru.

Popis objektu

Vědecká družice pro geodetická studia. Postavila ji laboratoř Applied Physics Laboratory (APL), Johns Hopkins University, Laurel, MD (USA). Provozovalo středisko NASA Goddard Space Flight Center (GSFC), Greenbelt, MD (USA) pro oddělení NASA Headquarters, Office of Space Science, Washington, DC (USA).

Družice s tělem tvaru pravidelného osmibokého hranolu ukončeného komolým osmibokým jehlanem o průměru 1.32 m a výšce 1.11 m byla stabilizována gravitačním gradientem a napájena fotovoltaickými články umístěnými na povrchu těla družice. Na spodní podstavě hranolu byla umístěna půlkulovitá konstrukce nesoucí na svém povrchu šroubovicovou anténu systému pracujícího v pásmu S. K horní podstavě jehlanu byla připojena ocelová páska s protizávažím systému stabilizace. Na palubě družice se nacházelo 6 experimentů:

• světelný maják (Optical Beacon System), tvořený čtyřmi xenonovými výbojkami (680 W) umístěnými v parabolických zrcadlech. Výbojky byly naprogramovány tak, aby zazářily vždy v sériích 5 či 7 záblesků v období přeletu nad pozemními sledovacími stanicemi. Vždy tři sledovací stanice současně fotografovaly záblesky proti hvězdnému pozadí, což dovolilo určovat polohu družice;
• koutové laserové odrážeče z křemenných krychlí (Laser Tracking Reflector) s postříbřenými odrazovými povrchy byly určeny pro zjišťování vzdálenosti družice a její úhlové polohy. Na panelech ze skelných vláken na spodní straně družice poskytovaly 0,18 m² odrazové plochy. Asi 50 % světla dopadajícího laserového paprsku bylo odráženo do svazku o vrcholovém úhlu 20". Pozemní stanice jednak fotografovaly odražený paprsek proti hvězdnému pozadí a měřily čas mezi vysláním a návratem světelného pulzu;
• tři radiomajáky (Radio Doppler System) pracující v pásmech VHF a UHF (162, 324 a 972 MHz) vysílaly každou minutu časové pulzy délky 0.3 s synchronizované s přesností 0.4 ms. Měření Dopplerova posunu frekvence majáků pohybující se družice systémem stanic U. S. Navy Doppler Tracking Network dovolovalo zjišťovat strukturu zemského gravitačního pole s relativní přesností 50×10^-9;
• systém postupného porovnávání vzdáleností SECOR [=SEquentional COllation of Range] byl použit pro určování vzdáleností družice od pozemních stanic sítě, kterou provozovala U. S: Army Mas Service. Převaděč pracující v pásmech VHF a UHF (421/224.5 a 449.0 MHz) o hmotnosti 3.6 kg vracel zpět zachycený rádiový signál ze tří pozemních stanic o známých souřadnicích a triangulací bylo možné určit polohu družice. Vzdálenost družice od stanice s neznámou polohou dovolila určovat souřadnice neznámé stanice;
• palubní převaděč pracující v pásmu S (2.271/1.705 GHz) spolu s kuželovou anténou byl součástí experimentu GRARR (Goddard Range and Range Rate] pro zjišťování vzdálenosti a radiální rychlosti družice pomocí fázového Dopplerova posuvu. Tento experiment doplňoval geodetická data, získaná z této družice jinými experimenty;
• interferometrický sledovací systém Minitrack sloužil spolu s přeedchozím exerimentem k určování dráhy družice. Maják experimentu vysílal v pásmu VHF (136 MHz).

Družice byla první úspěšnou aktivní součástí programu NGSP [=National Geodetic Satellite Program]. Následující je Explorer 36 alias GEOS-2 (1968-002A). Předchozí družicí řady Explorer je Explorer 28 (1965-042A), následující je Explorer 30 (1965-093A).

Průběh letu

Datum	Událost
1965-11-06	Vzlet.
1965-11-18	Zahájil činnost systém xenonových výbojek.
1966-05-25	Experiment SECOR zahájil měření pro navázání geodetických sítí Japonska a Havajských ostrovů.
1966-12-01	Porucha a ukončení funkce světelného majáku s xenonovými výbojkami pro poruchu povelového systému. Pro poruchu povelového systému ukončil činnost převaděč pracující v pásmu S experimentu GRARR.
1967-01-14	Selhal vysílač pracující na frekvenci 972 MHZ dopplerovského experimentu Radio Doppler System. Selhal systém Minitrack.
1967-02-08	Selhal převaděč experimentu SECOR.
1968-01-15	Selhaly radiomajáky dopplerovského experimentu Radio Doppler System pracující na frekvencích 162 a 324 MHz.

Literatura

1. Home Page. - Greenbelt, MD : NASA-GSFC, 2007. - [Cit. 2008-06-20].     (http://www.nasa.gov/centers/goddard/home/index.html).
2. GEOS 1. - Greenbelt, MD : NASA-GSFC, 2011. - [Cit. 2011-02-18].     (http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/masterCatalog.do?sc=1965-089A).
3. Observation of the Earth and its environment : survey of missions and sensors / H. J. Kramer. - 4th Ed. - S. 568-570. - Berlin : Springer, 2002. - [Cit. 2011-02-18].     (http://books.google.cz/books?id=4JucM8bpLbEC&pg=PA568).

Datum poslední úpravy: 2011-04-10 19:29:59 UT

© 2011 - Lubor Lejček, Antonín Vítek