Knihy a dějiny

Školní prostředí není jen místem vzdělávání, ale také bezpečného rozvoje žáků. Tato publikace se zaměřuje na rozpoznávání a interpretaci varovných signálů, které mohou naznačovat potenciální rizika, jako je šikana, násilí, závislosti či dokonce útoky aktivního střelce. Autor přináší podrobný přehled teoretických východisek a výsledky několika rozsáhlých výzkumů v oblasti prevence agrese a bezpečnosti ve školách. Zabývá se nejen identifikací varovných signálů, ale také jejich analýzou a navrhováním efektivních intervencí.
Kniha nabízí cenné informace o tom, jak učitelé a školní personál mohou rychle a účinně reagovat na rizikové situace a poskytnout žákům potřebnou podporu. Důraz je kladen na komplexní přístup zahrnující nejen odborníky, ale také rodiče a komunitu, kteří hrají klíčovou roli v budování bezpečného prostředí. Publikace obsahuje praktická doporučení a strategie pro řešení mimořádných událostí, mezi které patří i útoky tzv. aktivního střelce.
Díky rozsáhlým výzkumům, které publikace shrnuje, získají školy cenné empirické údaje pro tvorbu účinných preventivních opatření. Výzkumy přinášejí důležité poznatky o bezpečnostních hrozbách ve školách a navrhují konkrétní kroky pro jejich řešení.
Kniha je důležitým nástrojem pro každého, kdo se zabývá školní bezpečností, ať už jde pedagogy, školní psychology, další odborníky, ale také rodiče.

Walter A. Kaufmann (1921–1980) byl německo-americký filosof, básník a uznávaný překladatel filosofických, teologických a básnických děl. Kniha Budoucnost humanitních věd, jež je Kaufmannovou poslední knihou, vyšla poprvé v New Yorku v roce 1977 a zabývá se krizí humanitních věd. Původem německý myslitel se židovskými kořeny, jenž na sklonku 30. let 20. století utekl před Hitlerem do USA, v ní otevřeně přiznává, že budoucnost klasického humanitního vzdělání je velmi nejistá a že k tomu mimo jiné zásadně přispívá to, jakým způsobem jsou humanitní vědy pěstovány a vyučovány. Co v postmoderním světě orientovaném na technologický pokrok a pragmatismus očekávat od klasického humanitního vzdělání? Lze kritický stav humanitních věd vnímat jako příčinu, nebo jako následek společenského vývoje? Jsou na vině ti, kteří humanitní obory vyučují a pečují o ně, nebo vzdělávací systém odrážející společenskou poptávku? A jedná se vůbec o krizi, nebo spíše jen o přirozený vývoj související s demokratizací vzdělání a proměnou senzibility moderního člověka?
I více než padesát let po vydání zůstávají Kaufmannovy myšlenky o humanitních vědách aktuální a inspirující. Jeho návrhy, jak lépe a smysluplněji vyučovat humanitní vědy, jsou cenným podnětem pro všechny, kteří věří v jejich zásadní roli v rozvoji humanity a obohacení společnosti.

Čtenář dostane odpověď na mnoho otázek, které dosud nebyly vědecky zodpovězeny. Proč lidé v osmdesátých letech viděli stránky knih jako načervenalé? Proč je nejlepší lukostřelec na světě bez ruky? Proč se nám každou noc zdají sny a jak to souvisí s otáčením planety? Co má společného odvykání drog se zlomeným srdcem? Proč není nepřítelem paměti čas, ale jiné vzpomínky? Jak se může nevidomý člověk naučit vidět jazykem nebo neslyšící člověk naučit slyšet kůží?

Kniha se snaží vydestilovat neurovědeckou literaturu a bádání na toto téma do několika základních bodů a poskytnout zároveň některé nové hypotézy a výhled do budoucnosti.

Kniha Rozhovory s českými lingvisty 21. století prezentuje rozhovory s 21 českými lingvisty a přináší čtenářům různorodé pohledy na jazykovou problematiku a lingvistický výzkum. Texty vycházejí z rozhovorů pořízených v letech 2020–2023 pro podcast Čejovna katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Tyto rozhovory byly přepsány a ve spolupráci s jednotlivými osobnostmi doplněny a aktualizovány.

Publikace prezentuje především lingvisty „střední generace“ – ty, kteří v návaznosti na tradici přinášejí české lingvistice nové podněty a vtiskují jí aktuální podobu. Výběr jednotlivých osobností současně pokrývá různé oblasti lingvistiky i lingvistická pracoviště a ukazuje jejich provázanost. Probíraná témata se prolínají a navracejí, přičemž jsou vždy nahlížena a hodnocena prizmatem jednotlivců. V centru pozornosti tak stojí názorový svět a profesní příběh konkrétních osobností, zahrnující nejen odborná témata, jimiž se zabývají, ale také motivaci k výběru lingvistické profese. Ve svých odpovědích otevírají rovněž aktuální společenská témata, jako je jazyk politiky, problematika genderu, umělá inteligence či jazyk propagandy, a ukazují, že lingvistika může svým dílem přispívat k jejich řešení.

Co dělat, když teplota na teploměru pořád stoupá — a možná už neklesne. Planeta se otepluje a lidstvo se potýká se sílícími projevy klimatických změn: suchem, záplavami, zvyšováním hladiny moří… Globální oteplování má však na jedince, společnost i globální systémy také mnohem bezprostřednější dopad – je prostě stále větší horko. A vlny veder i rostoucí průměrná teplota si začínají vybírat svou daň, a to nejen na lidském zdraví, ale také na zvířecí a rostlinné říši, na čím dál náročnějším a nákladnějším zemědělství nebo v podobě rychlejšího šíření virů a nákaz, nárůstu migrace či technologických výzev. Kniha Vedro zkoumá všechny tyto jevy, vysvětluje, jak vlny veder vlastně vznikají, mapuje jejich důsledky po celém světě a za pomoci vědců, zemědělců i obyčejných lidí hledá způsoby, jak jim čelit. Problému stále většího horka se totiž v následujících desetiletích nevyhne nikdo na planetě.

Autoři knihy analyzují problém indoktrinace ve vzdělávacím procesu a zamýšlejí se nad tím, jak tento jev ovlivňuje vzdělávání a výchovu a jaké jsou zde možnosti prevence a řešení. První část knihy se zabývá problematikou vymezení pojmu indoktrinace a nabízí tři různé úhly pohledu, jak lze k pojmu přistupovat a definovat jej. Druhá část představuje pět příspěvků, které z různých perspektiv (pedagogické, filozofické, etické, psychologické) hledají odpovědi na otázku, jak realizovat výchovu bez indoktrinace.

Společným jmenovatelem všech kapitol knihy je přesvědčení, že vzdělávání bez indoktrinace je nejen možné, ale i žádoucí. Je to teze, kterou autoři chtějí přispět do současného vzdělávacího diskurzu, protože toto téma považují za nanejvýš důležité, ba dokonce klíčové pro zachování a rozvoj demokratického uspořádání společnosti.

Jak najít klid v každodenním chaosu? Tato kniha se zaměřuje na podporu silných stránek a pomocí různých technik nás provede ke klidnějšímu životu. Chronický stres, který trápí mnohé z nás, je skutečným problémem a může vést k řadě dalších obtíží, tělesných i duševních. Autor čtenářům nabízí ověřené postupy a strategie, které vycházejí z odborných poznatků a pomohou jim identifikovat jejich silné stránky, jako je třeba vytrvalost, sociální inteligence, odvaha, sebekontrola a mnohé další, a navede je k tomu, jak by mohli tyto silné stránky využít v kultivování štěstí, lepších vztahů a dalších důležitých aspektů života.

V knize Pedagogický takt: Když víme, jak jednat, i když nevíme, co dělat. Max van Manen zkoumá povahu vztahů mezi dospělými a dětmi. Na srozumitelných příkladech ukazuje, jak jednání učitelů, vychovatelů i rodičů závisí na citlivém porozumění, vstřícné pozornosti a tvořivé schopnosti jednat bezprostředně, starostlivě i vhodně, a přibližuje tak pedagogické fenomény, které jsou jádrem dobré pedagogické praxe.

Kniha Podstata všeho australské fyzičky Suzie Sheehyové vypráví o fyzikálních experimentech, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj vědy a technologií 20. století. Od náhodného objevu rentgenového záření či závodu, kdo jako první rozštěpí atom, přes zavedení standardního modelu elementárních částic a interakcí až k dosavadnímu vrcholu: Velkému hadronovému urychlovači, 27 kilometrů dlouhému kruhovému tunelu, v němž obíhají protony až 11 000krát za sekundu. Sheehyová velmi poutavě líčí, jak se fyzika doopravdy “dělá”. Nejen teoreticky u tabule, ale také s pomocí vlastnoručně foukaného skla, horkovzdušných balonů nebo podzemních detektorů o velikosti katedrály. Příběh dvanácti klíčových experimentů čtenářům objasní, že základní výzkum vedl ke zrodu řady vynálezů, které jsou pro nás dnes nepostradatelné, jako je bezdrátová komunikace, rádio, televize, chytré telefony, internet, mikrovlnka nebo diagnostické zobrazovací metody a radioterapie.

V novém svazku edice Stručná historie Milena Lenderová živě a se smyslem pro detail i pro širší souvislosti líčí dějiny žen v českých zemích od středověku po práh 21. století. Shrnuje a vysvětluje, jak se v průběhu dějin proměňovala dívčí puberta, s jakými ambicemi vstupovaly v různých dobách ženy do manželství či jak vnímaly své mateřství. Přichází s novou historickou perspektivou v pohledu na násilí vůči ženám ve veřejném i soukromém prostoru a zamýšlí se nad tím, jak se v průběhu staletí měnila ženská sexualita. Sleduje, kdy a jak ženy pronikly na trh práce a na univerzity, a nezapomíná ani na ty, jež se dostaly na opačnou stranu sociálního spektra – na ženy zločinné.