Středočeská obec Jenštejn leží asi 1 kilometr za severovýchodní hranicí hlavního města Prahy při staré silnici z Prahy do Mladé Boleslavi. Dominantou obce je zřícenina hradu, jehož historie sahá až do 14. století.
Někdejší tvrz odkoupil v roce 1368 královský notář Karla IV. a nejznámější představitel starého šlechtického rodu pánů z Vlašimi Pavel a začal užívat titul Pavel z Jenštejna. Nový majitel přestavěl tvrz na hrad. Zanechme ale Pavla a jeho hrad a věnujme se jeho synovi Janovi.
Jan z Jenštejna se narodil 27. prosince 1350 v Jenštejně. Získal velmi dobré vzdělání, nejprve byl vyučován u olomouckého biskupa a královského kancléře Jana ze Středy a poté se vzdělával ve svobodných uměních na artistické fakultě pražského vysokého učení. Během let 1369 až 1373 studoval na italských univerzitách v Padově a Bologni a ve Francii navštěvoval univerzity v Montpellier a v Paříži. Dosáhl takových znalostí zvlášť v teologii a kanonickém právu, že ho francouzský král Karel V. opakovaně vybízel, aby přijal hodnost profesora na pařížské univerzitě. Jan z Jenštejna ale o akademickou dráhu nestál a vrátil se do Prahy.
Jeho kariéra se začala rychle rozvíjet. Už ve svých 26 letech byl jmenován míšeňským biskupem a za čtyři roky se stal – po svém strýci Janu Očkovi z Vlašimi – třetím arcibiskupem pražským. V této době zastával i místo kancléře krále Václava IV. Jan s králem nejprve vycházel velmi dobře a patřil k jeho nejbližším spolupracovníkům. Byl ale zastáncem pojetí církve jako mocné politické síly a pokoušel se zasahovat do vnitřní i zahraniční politiky českého státu.
Přelomovým rokem pro Jana z Jenštejna byl rok 1380, kdy těžce onemocněl. V průběhu nemoci u něho došlo k zánětu mozku, a i když se nakonec uzdravil, jeho osobnost se zásadně změnila. Před svým onemocněním se Janovi dařilo skloubit povinnosti i zábavu a neodpíral si ani světské radovánky. Po uzdravení vedl asketický život, spal na kamenné podlaze a na těle nosil drátěný pás s ostrými špicemi. Často také upadal do vytržení, kdy měl různá vidění. Možná vlivem epileptického onemocnění se z tolerantního a vcelku rozumného člověka stal téměř bigotní obhájce církve a nevyzpytatelný podivín. Různé konflikty a spory, které Jan svým postojem vyvolával, vedly až k tomu, že ho král odvolal z funkce nejvyššího zemského kancléře. Tím ale napětí mezi Janem a králem neskončilo. Otevřené nepřátelství a mocenský zápas mezi Janem a králem Václavem IV. vyústilo v odebrání všech Janových arcibiskupských statků i jeho osobního hradu Jenštejna a nakonec i v abdikaci na arcibiskupský úřad v roce 1396. Jan z Jenštejna odešel natrvalo z Čech a dožil v ústraní jako patriarcha alexandrijský v Římě.
Po Janovi z Jenštejna zůstalo rozsáhlé literární dílo, kde vedle písemností úřední a církevní povahy vyniká především jeho duchovní lyrika. Věnoval se také hudební tvorbě.
Český šlechtic, duchovní a politik zemřel v Římě 17. června v roce 1400.
Zdroje:
Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 2. Encyklopedie Diderot. Praha: Nakladatelský dům OP, 1996. ISBN 80-85841-33-9.
BARTOŠ, Josef. Osobnosti českých dějin. Olomouc: Alda, 1995. ISBN 80-85600-39-0.
AUGUSTA, Pavel. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3., dopl. a il. vyd. Praha: Libri, 1996. ISBN 80-85983-06-0.