S myšlenkou umělé inteligenci si lidstvo pohrávalo už dávno předtím, než se z myšlenky stala realita.
Připomeňme si v této souvislosti známou pověst o Golemovi, hliněné soše, která ožije a může vykonávat různé lidské činnosti, nebo přeskočme několik století do roku 1921, kdy Karel Čapek napsal divadelní hru R. U. R., kde bylo poprvé použito slovo robot. Do novodobé historie umělé inteligence se zapsali dva význační vědci, kteří svými výzkumy významně přispěli k dalšímu vývoji umělé inteligence.
První z nich, Alan Mathison Turing , britský matematik, logik a zakladatel moderní informatiky se narodil 23. června 1912 v Londýně. Už na střední škole ho zaujala vyšší matematika a přírodní vědy, takže následně pokračoval ve studiu matematiky na univerzitě v Cambridgi. V roce 1935 zde obhájil dizertační práci a stal se nejmladším přednášejícím na univerzitě. Svoji pozornost zaměřil na matematickou logiku a teorii rekurzivních funkcí. Rozpracoval teorii algoritmů, která vedla k důkazu principiální možnosti řešení libovolného algoritmizovatelného problému pomocí algoritmů. Důkaz, který Turing publikoval současně s americkým matematikem E. L. Postem v roce 1936, tvoří teorii abstraktního univerzálního počítače, tzv. Turingova stroje. V letech 1936-1938 Alan Turing působil na univerzitě v Princetonu, kde získal doktorát. Zajímavou kapitolou Turingova života je luštění kódů, kterému se věnoval během druhé světové války ve zpravodajském oddělení britského ministerstva zahraničí v Bletchley Parku. Především vyluštil kód německého šifrovacího stroje Enigma. Někteří historici odhadují, že prolomení kódu Enigmy válku zkrátilo o dva až tři roky a přispělo k vítězství Spojenců nad nacistickým Německem. Alan Turing byl vázán mlčenlivostí ohledně své práce v Bletchley Parku, a proto zůstala jeho práce na rozluštění Enigmy po mnoho let utajena. V roce 1946 ale byl Turingovi králem Jiřím VI. udělen Řád britského impéria. Po druhé světové válce se Turing zaměřil na vytvoření univerzálního počítače. Roku 1947 publikoval stať Myslicí stroj – kacířská teorie, kde se poprvé objevila myšlenka učícího se stroje a umělé inteligence. Následujícího roku odešel na univerzitu v Manchesteru, na níž pokračoval ve výzkumu matematických problémů, jež vyplývaly z teorie výpočetní techniky. V roce 1950 Turing prezentoval pokus, který měl za cíl zjistit, jestli nějaký systém umělé inteligence skutečně může myslet jako člověk. Průběh testu spočíval v tom, že testující osoba sedí u terminálu a komunikuje přes něj, přičemž neví, zda je na druhé straně počítač, nebo člověk. Pokud to není schopna rozeznat, prošel stroj Turingovým testem.
Alan Mathison Turing zemřel náhle 7. června 1954 v necelých 42 letech na otravu kyanidem.
Německý informatik Joseph Weizenbaum byl o jedenáct let mladší než Alan Turing, narodil se 8. ledna 1923 v Berlíně v židovské rodině. Po nástupu Hitlera k moci Joseph nemohl dále studovat na gymnáziu, a tak musel v roce 1935 se svou rodinou před nacisty uprchnout do USA. V Americe Weizenbaum dokončil střední školu a přešel na Wayne State University v Detroitu, kde studoval matematiku. Během druhé světové války studia přerušil a sloužil v meteorologickém oddílu amerického letectva. V roce 1950 ukončil univerzitní studia a na škole dále působil jako vědecký asistent na fakultě matematiky. Na univerzitě spolupracoval na konstrukci jednoho z prvních počítačů i na tvorbě programovacího jazyka pro tento počítač. V letech 1953 až 1962 pracoval Weizenbaum jako systémový inženýr na projektu ERMA, což byl první počítačový bankovní systém, který umožnil automatizaci zpracování šeků v Bank of America. Navrhl také programovací jazyk SLIP.
Weizenbaum opustil svět čisté matematiky a začal se věnovat nově vznikající informatice. Od roku 1963 působil na Massachusetts Institute of Technology (MIT), kde byl jmenován profesorem informatiky a zůstal zde až do roku 1988.
Josepha Weizenbauma však nejvíce proslavil projekt ELIZA z roku 1966. Byl to ‘inteligentní’ počítačový program, napodobující rozhovor psychiatra (Elizy) s pacientem. Podobné programy jsou dnes známy jako chatboty. V roce 1976 vydal Weizenbaum slavnou knihu Computer Power and Human Reason – From Judgment to Calculation. Zajímavý je překlad názvu knihy do němčiny Die Mach der Computer und Ohnmacht der Vernunft (Moc počítačů a bezmoc /mdloby/ rozumu).
Sám Weizenbaum se ve své knize Mýtus počítače vyjádřil o podobách umělé inteligence takto: „Počítače[…]mohou házet mincí mnohem rafinovanějšími způsoby než nejvytrvalejší lidská bytost. Otázka je, zda by se jim měly takové úkoly dávat. Mohou dokonce i být s to v některých případech dospět ke ‘správnému’ rozhodnutí – vždy však a nutně na takových základech, které by žádný člověk nebyl ochoten přijmout. Vede se mnoho sporů na téma ‘počítač a mysl‘. Můj závěr je, že relevantní problémy nejsou ani technologické, ani matematické, nýbrž etické.“ Pro své kritické názory byl někdy Weizenbaum nazýván disidentem nebo kacířem informatiky.
Joseph Weizenbaum se v roce 1996 vrátil do Berlína a pro naši zemi je zajímavá skutečnost, že v roce 1998 na pozvání Goethe institutu navštívil Prahu. Za deset let, 5. března 2008, Joseph Weizenbaum umírá a je pohřben na berlínském židovském hřbitově.
Umělá inteligence ještě neřekla poslední slovo, ale nejen z výše uvedeného textu je patrné, že lidstvo má před sebou ještě mnoho nezodpovězených otázek a ty technologické se zdají být těmi nejlehčími…
Zdroj:
Matematici. Encyklopedická edice Listy. Praha: Encyklopedický dům, 1997. ISBN 80-86044-00-9.
WEIZENBAUM, Joseph. Mýtus počítače. Praha: Moraviapress, 2022. ISBN 80-86181-55-3.