Někdy k velkým objevům přispívají náhody a šťastné shody okolností – Alexander Fleming umožnil svou nepořádností růst plísni, která nás v současnosti vyléčí z ledasčeho; jistý John Walker (nezaměňovat s Johnniem Walkerem) při laboratorních experimentech omylem zavadil vatovou tyčinkou s chemikálií o svůj oděv, ta se vznítila, a zápalky byly na světě; Hanka a Linda při šantročení na kdejaké půdě objevili nejcennější literární památky naší kultury. Dobře, to poslední není dobrý příklad. Ale předchozí příklady úžasných náhod nám pomáhají pochopit, proč to těm dvěma dlouho procházelo a proč do teď mají své zastánce.
I naší knihovně pomohla náhoda. V září roku 2024 se v rámci Noci vědců ve studovně Knihovny Akademie věd konala přednáška dr. Sylvy Dobalové o renesančním umění s názvem „Proč Albrecht Dürer nakreslil nosorožce s chybami aneb máme věřit renesančním vyobrazením?“ Tato přednáška otevřela pozapomenuté vyšetřování v našem fondu. My totiž Dürerova Nosorožce máme, ale dosud nebyla příležitost se více zabývat jeho původem. Jeho čas přišel teď!
Nosorožec Albrechta Dürera je poměrně známá grafika. Konkrétně je zařazen mezi 100 nejvýznamnějších výtvarných děl historie. Renesanční umělec Albrecht Dürer jej vytvořil technikou dřevořezu v roce 1515 a ta největší zajímavost je schovaná v tom, že Dürer nosorožce sám nikdy neviděl. Pracoval na základě popisů a nákresů jiných lidí. A tady máme další zajímavost – spojení s českými zeměmi, konkrétně Moravou a slavným tiskařem Valentimem (ano, skutečně se tak píše!) Fernandesem de Morávia. Valentim si uvědomil důležitost události a pořídil nákres a popis nosorožce, který poslal svým německým přátelům. Kresba se dostala k Dürerovi a ten podle ní vytvořil ikonického Nosorožce.
Přestože Dürer nosorožce nikdy neviděl, dokázal na základě pouhého popisu, kresby a své fantazie vytvořit svého Nosorožce, který dokonale odpovídá vzhledu nosorožce indického. Možná jsou jen více zdůrazněné kontury „pancéřů“ (díky kterým se mu říká též nosorožec pancéřový), kvůli kterým Dürerově grafice občas mírně posměšně řekneme pásovec. A také na zádech má “Dürerův roh”, kterým nosorožec indický ve skutečnosti nedisponuje.
Na grafice je tedy zobrazen nosorožec, který se zdá až nacpaný v rámečku, což zdůrazňuje jeho velikost, neboť pozorovatel pociťuje, že je tak velký, že se do rámu skoro nevejde. V rámečku je pak už jen mírné vyobrazení země (tráva a kameny), nápis „1515 RHINOCERVS“ a podpisová značka Albrechta Dürera. Německý text mimo rámeček samotné zvíře více popisuje. Dozvídáme se v něm, že “V květnu r. 1513 po narození Krista přivezli mocnému králi portugalskému, Manuelovi, do Lisabonu z Indie takové živé zvíře. Nazývají jej Rhinoceros (nosorožec). Zde je jeho portrét. Má barvu skvrnité želvy. A je pokryt tlustými, velmi pevnými pláty (šupinami). Veliký je jako slon, ale je nižší a velmi bojovný. Na nose má silný a ostrý roh, který si brousí o kameny. Toto divoké zvíře je smrtelným nepřítelem slona. Slon se ho velmi bojí, neboť když na něj zaútočí, vrazí mu hlavu mezi přední nohy a rozpáře slonovi břicho, proti čemuž se slon nedokáže bránit. Neboť toto zvíře je dobře vyzbrojeno, že mu slon nemůže nic udělat. Také říkají, že nosorožec je rychlý, strašlivý a lstivý.” V textu udělal Dürer chybu, spletl si rok.
Dovolte malou odbočku. Protože Dürerova rytina zobrazuje konkrétního nosorožce, pojďme si v krátkosti odhalit jeho osud. Nosorožec byl přivezen lodí portugalskému králi Manuelovi I. z Indie jako diplomatický dar. 20. 5. 1515 připlula loď s živým nosorožcem do Lisabonu a byla to nevídaná událost! Evropa spatřila nosorožce indického po tisíci letech! Předtím ho znala jen v době antického Říma a pak již pouze z popisu Plinia staršího. Manuel I. ho později postavil proti slonovi, protože se věřilo, že spolu budou zápasit na život a na smrt. Nicméně slon se lekl a utekl. Nosorožec pak byl poslán do Říma jako dar pro papeže Lva X. Bohužel cestou plavidlo ztroskotalo a nosorožec utonul. Ale ani pak neměl klid, protože jeho tělo našli a vycpali. Jaký byl další osud vycpaného nebožáka, to už nevíme.
Ale zpět k našemu Dürerově dřevořezu. Jedná se o tisk, tedy vročení 1515 nemusí nic znamenat. Dřevěný štoček mohl být bez úprav otištěn i později, a že těch otisků bylo! Různá vydání ale mají drobné odlišnosti, o těch se zmíníme později.
To, že tuhle grafiku ve fondu máme, nám známo bylo. Nevěděli jsme ale, o jaké vydání se jedná, ani kde se u nás vzalo. Dr. Baďurová se již v minulosti těmito otázkami zabývala a minimálně k té první vyslovila domněnku – jde o první vydání. V knihovědném oddělení ale nejsme odborníci na grafiky, a tak se na Nosorožce na čas zapomnělo. Když nás ale dr. Dobalová poprosila o staré tisky, které by ráda během své přednášky ukázala, nabídli jsme jí i onu grafiku. A dávno zapomenuté otázky byly opět nastoleny. Dr. Dobalová byla z grafiky unešená a nezávisle na dříve vyslovené domněnce dr. Baďurové nadnesla, že by se mohlo jednat o první vydání.
A tak začal kolotoč zkoumání. První vydání se od dalších Dürerových liší například tím, že text nad rámečkem s nosorožcem je dokončen až na konec řádku. U dalších vydáních jsou patrné drobné úpravy štočku – trs trávy, kameny… A aby bylo jisté, že jde o dílo skutečně z rukou přímo Albrechta Dürera, bylo třeba ověřit papír. Ruční papír má na sobě schovaný filigrán, něco jako vodoznak. Ten vznikl při výrobě tak, že na síto byl vložen obrazec z drátu a teprve pak byl zalit papírovou směsí. V místě, kde byl předtím drát, je tedy papír ztenčený a více průhledný. Obrazce z drátků měl každý výrobce svoje a po čase se měnily. Díky tomu filigrány pomáhají určit, kdy a kde byl papír vyroben, a tím mohou pomoci s datací a lokací samotného tisku. Protože je známo, jaký papír Dürer používal, bylo třeba najít ten správný filigrán na našem Nosorožci. Na odhalení filigránu se běžně používají moderní prosvicovací destičky, není ale nad přirozené denní světlo nebo světlo baterky z mobilu.
Když už jsme měli potvrzené všechny prvky prvního vydání a chyběla pouze odborná kontrola filigránu, jistě si dovedete představit nervozitu, s jakou jsme grafiku něžně zvedali proti světlu, a následné nadšení a možná až dojetí, když jsme ten správný filigrán našli.
Potřebovali jsme mít vše potvrzené od odborníků. Naši kancelář navštívily dr. Sylva Dobalová (ÚDU) a dr. Alena Volrábová (NG), provedly totéž ověření. Chvíle napětí nastala, když dr. Volrábová kontrolovala filigrán, ale neviděla ho celý, nakonec se kromě kotvy objevila i hvězda. A odbornice dle všech aspektů kauzu uzavřely tím, že náš Nosorožec je skutečně Dürerovo první vydání. Shodly se, že zachovalost našeho exempláře je mimořádná. V odborném stanovisku, které nám následně bylo vydáno, je navíc uvedeno, že v ČR jsme jedinými vlastníky tohoto vydání. A to už je něco!
Pak už zbývalo jen chytit příležitost za pačesy a tímto skvostem se chlubit, co to půjde. Vzali jsme si nějaký čas na přípravu a vše vypuklo na výročí znovuobjevení – na Noci vědců. Dvaceti nadšencům, kteří se přišli podívat na krásné, zajímavé i kuriozní kousky z našeho historického fondu, byl Nosorožec odtajněn. Jeho slavnostní odhalení ovšem proběhlo až na zahájení Týdne AV ČR, kdy tuto vzácnou grafiku světu odhalila ředitelka KNAV Magdaléna Vecková společně s ředitelem ÚDU Tomášem Winterem.
Měsíce zkoumání, příprav a tajemství tedy konečně uplynuly a můžeme se veřejně chlubit, že u nás v Knihovně Akademie věd máme vedle slavné Martinické bible další vzácnost.