Knihy a dějiny jsou odborné recenzované periodikum, které od roku 1994 vydává Knihovna AV ČR. Časopis v současnosti vychází jako dvojčíslo jednou ročně a je zaměřen na publikování výsledků bádání v oblasti dějin české knižní kultury do poloviny 19. století. Vedle pramenných a materiálových studií uveřejňuje zprávy o oborových projektech a recenze domácí i zahraniční knihovědné literatury. Obsahuje rovněž výběrovou bibliografii knihovědných studií publikovaných v domácích i zahraničních časopisech, sbornících a monografiích. Publikačním jazykem časopisu je čeština, od roku 2020 je jedna studie překládána do angličtiny, všechny recenzované studie jsou opatřeny anglickým překladem abstraktu a klíčových slov.
Časopis se specializuje na publikování vědeckých výstupů v oblasti dějin tištěné knihy, knihtisku a knihoven v Čechách a na Moravě od 15. do 19. století. S ohledem na mezioborový výzkum knižní kultury se i Knihy a dějiny profilují jako publikační platforma nejen pro knihovědce, ale i pro badatele z příbuzných oborů. Otištěné studie se často pohybují na pomezí historie, literární historie, lingvistiky, dějin umění a příbuzných oborů, převažuje v nich však knihovědné zaměření. Nejčastěji se jedná o příspěvky věnované knize z hlediska materiality (analýzy typografie, ilustrace, provenience a vazby), výzkumu tiskařské produkce tiskařů a tiskáren působících na území Čech a Moravy, knižnímu obchodu, dobové nakladatelské praxi či cenzuře nebo dějinám soukromých i veřejných knihoven (církevních, šlechtických, měšťanských či profesních i knižních celků dochovaných v různých institucích). Studie zařazené v recenzované části procházejí anonymizovaným recenzním řízením, kdy je text posouzen dvěma nezávislými odborníky.
Důležitým krokem pro badatele a uživatele bylo rozhodnutí zpřístupnit Knihy a dějiny v režimu Open Access, vyplývající ze zásad otevřeného přístupu k vědeckým informacím. Od roku 2017 tak vychází časopis paralelně v tištěné i elektronické podobě. Plné texty uveřejněné od roku 1994 jsou dostupné na webových stránkách časopisu. Zařazení časopisu do multioborové abstraktové a citační databáze Scopus v roce 2021 výrazně zvýšilo jeho viditelnost na mezinárodní úrovni, přilákalo širší spektrum autorů a přispělo k růstu citovanosti publikovaných článků. Tento krok také posílil důvěryhodnost časopisu a usnadnil přístup akademické komunitě k jeho obsahu. Knihy a dějiny jsou dále indexovány v databázi European Reference Index for the Humanities (ERIH PLUS) a v mezinárodní bibliografické databázi Central European Journal of Social Sciences and Humanities (CEJSH). Recenze publikované v Knihách a dějinách zpřístupňuje platforma recensio.net. Ke zviditelnění Knih a dějiny přispělo i zařazení do platformy EBSCO v roce 2023. V současné době připravujeme i zpřístupnění obsahu časopisu v digitálním repozitáři/knihovně JSTOR.
Vedle těchto zdánlivě neviditelných změn týkajících se odborné prestiže časopisu, které ocenili především autoři a přispěvatelé, si stálí čtenáři mohli všimnout i výrazné proměny jeho vizuální podoby. U příležitosti loňského třicetiletého výročí vzniku časopisu se redakce rozhodla pro modernizaci grafického designu, který nyní klade důraz na jednoduchost, dynamičnost a harmonické propojení textu s obrazovým doprovodem. Novinkou je také každoroční obměna obálky časopisu.
Na počátky časopisu a jeho pokračování zavzpomínala v čísle 26. ročníku jeho zakladatelka Anežka Baďurová příspěvkem Stříbrné jubileum časopisu Knihy a dějiny – osobní vzpomínka první redaktorky. Text přetiskujeme v mírně zkráceném znění.
K jeho zrodu [= časopisu, poznámka redakce] vedlo optimistické přesvědčení, že v bádání o dějinách knižní kultury se takový časopis uplatní, ale hlavně se měl stát pojítkem mezi badateli a správci knižních sbírek, především v muzeích a menších institucích s historickými knižními fondy. Nemálo z nich jsem osobně poznala během bibliografického průzkumu cizojazyčných bohemik. Skutečně také kolegyně a kolegové z mimopražských muzeí začali ochotně do časopisu přispívat od prvního čísla charakteristikami svěřených historických knižních sbírek (Alena Kvapilová, Stanislava Profousová, Štěpánka Běhalová, Ila Šedo, Jiřina Štěpničková). Jejich instituce byly rovněž mezi prvními odběrateli. S vděčností vzpomínám na vstřícnou podporu Mirjam Bohatcové, která se na přípravě časopisu rovněž podílela autorsky a do roku 1999 jednotlivá čísla i lektorovala, byť můj tehdejší nápad komentovala varovnou informací „A víš, že před válkou už jeden podobný časopis vycházel a udržel se rok?“ Byly to patrně Knihy a knihovny, revue věnovaná knihovnictví, knihopisu a knihomilství, vydané třikrát (z toho jednou jako dvojčíslo) v roce 1920 pod redakcí Zdeňka Václava Tobolky a Josefa Volfa. Tematicky to byl časopis spíše praktického zaměření, knihovědnou literaturu však sledoval.
K odborné úrovni bylo nutno Knihám a dějinám zajistit i cizojazyčná resumé, s jejichž překladem nám (po zjištění několika našich prohřešků) nabídl obětavou pomoc prof. Václav Bok se svou paní Hildegardou Bokovou. Upřímné poděkování patří samozřejmě také renomovaným vědcům, kteří nám svěřili příspěvky již do prvních ročníků časopisu (kromě Mirjam Bohatcové Josef Hejnic, Lubomír Konečný, Marie Ryantová, Zdeněk Šimeček, Hana Vodičková). Dostali jsme i souhlas ze zahraničí k překladu a otištění příspěvků (Barbara Bieńkowska, David Paisey, Enzo Rangognini, Krzysztof Szelong). Zvláště na počátku to byl silný projev důvěry, kterou osobně oceňuji zejména při zpětném hodnocení vlastního návrhu na založení tohoto časopisu a naivního, zcela nezkušeného redaktorského přístupu k jeho realizaci. […].
Myšlenka na vydávání časopisu se mi usadila v hlavě jednoho lednového dne roku 1994 […] a tak jsem vzápětí spěchala se svým návrhem za tehdejší ředitelkou Ivanou Kadlecovou, která svým souhlasem vlastně časopis založila. Měla jsem původně vybraný název Kniha a dějiny, jenže Jan Hartmann, který se ujal technické přípravy, mi na ukázku přinesl upravenou přední stranu obálky s překlepem Knihy a dějiny, což se nám vizuálně zalíbilo víc. Odvážným dotazem v okruhu badatelů, seznámených s prací našeho knihovědného oddělení, jsem si poté ověřila jejich ochotu spolupracovat s chystaným časopisem, aniž bych si ovšem s někým domluvila termín odevzdání konkrétního příspěvku do prvního čísla. V květnu téhož roku se Knihovna AV ČR prezentovala na Knižním veletrhu, kde jsme ve vlastním stánku měli pro návštěvníky k distribuci tzv. nulté číslo časopisu Knihy a dějiny – dvojlist oznamující jeho zamýšlené vydávání (nepředloženě již na rok 1994) s výčtem do budoucna slíbených témat příspěvků. Vzhledem k tomu, že jsem navíc z nedostatku praxe špatným odhadem naplánovala časopisu dvě čísla ročně (to skončilo ročníkem 1997), již u prvního ročníku nebylo možné tuto periodicitu splnit – první číslo se zpracovávalo až do konce roku 1994 a bylo jasné, že k distribuci dojde až během ledna 1995. Tehdy jsem neuspěla s návrhem, že toto číslo by už mohlo nést datum skutečné distribuce a prodeje, tedy 1995, zůstalo u roku 1994 a tím byl ročník ošizen o následující druhé číslo. A následně v důsledku toho došlo i k mírnému skluzu obou čísel ročníku 1995. Odběratelé vědí, že to nebyl skluz jediný, byly i roční výpadky, které vlastně snižují právo na 25leté výročí. O to více si vážíme toho, že naši odběratelé neztratili ani po těchto pauzách o časopis zájem.
Technické zpracování bylo dříve pochopitelně poněkud skromnější, jak to odráží oslovení autorů technickým redaktorem v prvním čísle z roku 1994 a v opakovaných pokynech v ročnících 1995-1996. Jednotlivá čísla se redakčně zpracovávala i připravovala k poštovní distribuci přímo v knihovědném oddělení (a to včetně zpracování faktur). Knihy a dějiny mohly samozřejmě vycházet i díky tvůrčí a pečlivé práci kolegyň v reprografickém a knihařském oddělení KNAV, kde již řadu ročníků vytiskla Božena Dvořáková a vazbou opatřila Kateřina Linhartová.
Časopis vycházel ve svých prvních ročnících v nákladu 150 výtisků, z nichž přibližně polovina odcházela stálým odběratelům a zbývající exempláře byly v nedlouhé době rozprodány. Počínaje 20. ročníkem (2013) putují Knihy a dějiny ke čtenářům v novém formátu i barvě. Od roku 1996 má grafické zpracování v rukách David Jůna, který svými návrhy často překonává i ty nejvyšší představy redakce, a navíc je též bedlivým korektorem. […]