Foto: Zdeněk Tichý
Paní doktorko, jak dlouho je Váš život spojený s Knihovnou AV ČR?
Kolegové mě v roce 1992 přemluvili, abych se ucházela o pozici ředitelky knihovny. Tehdy jsem ještě nastoupila do Československé akademie věd. Ta se o rok později, díky změně státoprávního uspořádání, rozdělila na Akademii věd České republiky a Slovenskou akademii věd. Nakonec jsem pro knihovnu v této pozici pracovala krásných čtrnáct let.
Zmínila jste kolegy. Je někdo z Vašich začátků v knihovně, komu chcete věnovat zvláštní vzpomínku?
Ráda vzpomínám na Antonína Vítka, kterého jsem znala ještě z ÚOCHB ČSAV, kde jsem dříve pracovala. Tonda mi velice pomohl s rozvojem počítačů v knihovně. Doba se posouvala a bylo nutné flexibilně reagovat. Tvořil programy, abychom mohli zpracovávat data. Řešili jsme elektronické systémy na správu publikací. Například jsme používali knihovnický systém BIBIS, jelikož Aleph jsme si ze začátku nemohli dovolit, a později to řešili splátkovým kalendářem na 5 let.
Za Vašeho vedení se obnovila historická dvorana, která v minulosti sloužila jako hala spořitelny. Celé desetiletí byla zastavěna regály s knihami a dle fotografií bychom tu dnešní krásu hledali stěží. Jak se to tenkrát podařilo změnit?
Jako ředitelka jsem vedení Akademie věd často upozorňovala, že tehdejší stav knihovny není udržitelný. Uložení knížek nebylo bezpečné. Byly umístěné ve dvou řadách a hrozilo přetížení tehdejší konstrukce. Navíc jsem v té době měla finanční limit na mzdy, ale i na investice. Tenkrát nebyly finance ani na vánoční odměny. Peníze do zaprášené knihovny nikdo dát nechtěl. Naštěstí seděl v akademické radě pan profesor Kratochvíl, který se za obnovu dvorany hodně zasadil. Rekonstrukci podpořil i docent Herold či docentka Petráňová, a tak se vše rozběhlo.
Jak celá rekonstrukce dvorany vlastně probíhala?
Tehdejší ředitel Střediska společných činností AV ČR, pan inženýr Škoda, stavař s úžasným citem pro památkovou péči, měl na starosti pevné součásti dvorany. Kompletně se dělala nová podlaha nebo výzdoba. My samozřejmě řešili mobiliář knihovny, a to regály na knihy či stoly. Ale nejdříve jsme někam museli přestěhovat tisíce a tisíce knih. To organizoval Tomáš Jandera, jenž pořád v knihovně pracuje. Současně jsme totiž dostali výpověď na zámku v Jirnech, kde byla do té doby uložena Masarykova knihovna (pozn. dary T. G. Masarykovi). Tehdy tam bylo asi 300 000 svazků. Knihovně byly přiděleny náhradní prostory v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově a v bývalé tiskárně Prometheus, patřící již Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR. Tudíž jsme stěhovali knížky nejen z budovy na Národní, ale rovněž jsme vyklízeli další prostory. Bylo to opravdu velmi náročné období.
Dočetla jsem se, že slavnostní otevření dvorany proběhlo v prosinci 1999. Jak vzpomínáte na proměnu a finalizaci nové studovny?
Pamatuji si, že jsme před otevřením měli ještě opravdu hodně práce. Otevření bylo naplánované dva měsíce předem, tak jsme to chtěli pochopitelně stačit. Slavnost se chystala na středu, přičemž v úterý se teprve montovaly stoly. Ještě o víkendu dobrovolníci pískovali (pozn. nalepovali se bezpečnostní magnetické pásky) velké množství knih. Pořád vidím ty nadšené lidi, kteří se na tom všem podíleli i ve volném čase. Někteří pracují v knihovně doposud. Bylo to dojemné. Změnili jsme se tak ze skladiště v knihovnu. Nebylo to vůbec snadné, jelikož byly ze začátku tendence knihovnu i úplně zrušit.
A jak probíhala samotná slavnostní událost?
Slavnostní otevření dvorany proběhlo prvního prosince 1999. Přítomni byli zástupci firem, kteří rekonstrukci prováděli, ale i významní hosté nejen z vedení Akademie věd ČR. Úvodní slovo tenkrát pronesl tehdejší předseda, profesor Rudolf Zahradník. Pro širokou veřejnost se knihovna otevřela ale až v lednu roku 2000. Důležitou součástí byla počítačová studovna s připojením na internet. S kolegy jsme si přáli, abychom po rekonstrukci měli co nejvíce pracovních míst s počítači. To se povedlo, ale po zahájení provozu jsme mimo jiné řešili dlouhé fronty návštěvníků. Knihovna se stala, tak trošku omylem, nejlevnější internetovou kavárnou na Národní třídě.
Jaké další služby knihovna tenkrát návštěvníkům nabízela? Chtěla byste nějakou vyzdvihnout?
Ráda bych například připomněla jednu velikou věc, a sice veledůležitý rejstřík Web of Science. Tenkrát se nám podařilo postavit “konsorcium” a spustilo se české zrcadlo, které bylo dostupné tehdy pouze ze zúčastněných pracovišť (pozn. knihovny ústavů, knihovny vysokých škol). U nás v knihovně se konalo slavnostní zasedání s představiteli všech institucí. Tehdy to byl velký krok. Dneska toto rozhraní, pro přístup do bibliografických databází obsahujících abstrakty a citace vědeckých prací, vypadá již úplně jinak. Od počátku na tom se mnou pracovala kolegyně Iva Burešová, která má v současnosti na starosti oddělení elektronických a informačních zdrojů.
Knihovna za Vašeho působení nezažila pouze radostné a slavnostní chvíle, ale také například katastrofální povodně v roce 2002. Mezi hodně postižená a zatopená města patřila tenkrát i Praha. Zasáhla ta záplava i knihovnu, která se nachází od Vltavy jen několik metrů?
Naše knihovna byla naštěstí ušetřena, ale zatopil se Archeologický ústav AV ČR na Klárově, Historický ústav AV ČR či Národní knihovna. Vedení Akademie tenkrát okamžitě zařídilo mrazírny. Knihy se trošku očistily a dávaly se ihned zamrazit. Vzácné publikace ale řešil Ústav chemických procesů AV ČR. Povodně zasáhly Česko v srpnu a v prosinci jsme knihy začali navážet z mrazíren do Jenštejna, kde knihovna za podpory Akademie věd ČR vybudovala sušící a dezinfekční linku. Knihy nejdříve prošly těmito procesy, následně byly výběrově skenovány. Tudíž byl jejich obsah zachován i v digitalizované podobě. Bohužel se ale tenkrát nepovedlo hodně knížek zachránit.
Byla tato náročná zkušenost pro knihovnu v něčem pozitivní, potažmo přínosná?
Určitě ano, dostali jsme například finanční podporu a povedlo se nám vybudovat digitalizační pracoviště. Původně v něm začínaly dvě dámy a jeden skener. Postupem času bylo místo vybaveno kvalitními profesionálními skenery a softwarem, přičemž dneska v Jenštejně stojí velké digitalizační centrum. To provádí digitalizaci tisků z našeho fondu nebo i na zakázku.
Chtěla byste ještě něco dodat k vývoji v knihovně?
Ráda bych zmínila, že přeměna knihovny za ta celá léta nespočívala pouze v rekonstrukci prostor. Souběžně se měnil pohled na infrastrukturu. Úspěšná byla snaha o získání finančních prostředků prostřednictvím grantových soutěží a větších či menších projektů, postupně se posouval výzkum a vývoj i ve spolupráci s dalšími organizacemi až k řadě významných výsledků. Ale to by už byla jiná kapitola.
Co byste popřála knihovně do dalších dní či let?
Moc jí přeji, aby měla dostatek financí, samé úspěšné projekty a šikovné lidi. A aby všichni zaměstnanci na sebe dávali pozor a zůstali zdraví.