6. 8. 1897 Praha – 31. 1. 1984 Praha
Josef Charvát byl uznávaným českým lékařem internistou, zakladatelem české endokrinologie, profesorem vnitřního lékařství a také skautem. Své odborné znalosti a charakter prokázal během druhé světové války i v nelehké poválečné době, byl autoritou odbornou i lidskou.
Narodil se 16. srpna 1897 v Praze do rodiny zaměstnance Elektrických podniků. Když si mladý Josef začal plánovat budoucnost, se svým otcem se názorově rozešel. Otec si nedovedl představit, že ze syna bude univerzitní student, a odmítl nadále Josefa na gymnáziu finančně podporovat. Josef si tak začal na školní potřeby vydělávat soukromým doučováním. Ani po absolvování gymnázia s vyznamenáním se s otcem neshodli. O studiu medicíny sice Charvát nejprve neuvažoval, ale nakonec se ukázalo, že to byla volba správná. V roce 1916 se dal zapsat na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, začátek jeho studia medicíny byl však poznamenán první světovou válkou. Charvát byl odveden a do konce války sloužil u těžkých houfnic. Promoval proto až 2. června 1923. V této době se chtěl věnovat psychiatrii, ale v Praze nebylo žádné volné místo, proto nastoupil na II. interní kliniku k profesoru Josefu Pelnářovi. Přestože Charvátovy vědecké práce zasahují do všech oborů vnitřního lékařství, byla to hlavně endokrinologie, které se začal systematicky věnovat, a stal se tak u nás jejím zakladatelem. Jako první lékař v Čechách začal v roce 1925 léčit cukrovku inzulinem. Roku 1932 prokázal vnitřní vyměšování slinných žláz a posléze definoval, jak je nervový systém spjat se systémem žláz s vnitřní sekrecí. Jeho kariérní růst úspěšně pokračoval, v roce 1925 se stal asistentem II. lékařské kliniky a roku 1928 byl habilitován z patologie a terapie nemocí vnitřních. Mimořádným profesorem Univerzity Karlovy byl jmenován v roce 1933, řádným profesorem až v únoru 1946 s účinností od 28. října 1938. Roku 1937 založil Endokrinologickou společnost, které léta předsedal. 23. ledna 1939 byl pověřen vedením II. lékařské kliniky. Jeho profesní růst přerušila okupace Československa a následné válečné události. Charvát byl 1. září 1939 zatčen gestapem a poté krátce vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Zajímavostí je, že o Charvátovo propuštění se zasadil bratr nacisty Hermanna Göringa Albert, který svého jména využil k pomoci dalším 33 lidem a s Charvátem se znal už z předválečné doby. Během války byl Josef Charvát ze všech svých funkcí sesazen, ale provozoval soukromou praxi. Po skončení války založil III. interní kliniku Univerzity Karlovy, jejímž přednostou byl až do roku 1970.
Profesor Charvát byl obdařen mnoha talenty, byl nejen vynikajícím lékařem, ale i vědcem, učitelem a organizátorem. Známý psychiatr profesor Vladimír Vondráček Charváta dlouho znal a oceňoval také jeho smysl pro humor, který ho neopustil ani v těžkých životních situacích. Z mnoha Charvátových vědeckých prací lze vyzdvihnout především společnou práci s Josefem Pelnářem Choroby žláz s vnitřní sekrecí (1935), Vitaminy a hormony (1938), Steroidní hormony (1952) a Život, adaptace a stres (1969). Velmi zajímavou četbou jsou deníky Josefa Charváta, které si psal během života. Čtenář se v nich blíže seznámí nejen s autorem a jeho každodenními povinnostmi a soukromými postřehy, ale i s dobou, ve které žil. Nejlépe o sobě Charvát píše sám v jednom ze svých poválečných deníků: „Po 2. válce, a zejména po roce 1948, jsem se vyhýbal všem vedoucím funkcím s výjimkou kliniky, vědy a výuky. Nedovedl jsem si představit, že bych mohl jednat a myslet tak, jak bude komandovat některý politruk. Za II. republiky jsem odolal agrárnímu nátlaku, za války nacistickému, po ní komunistickému.“ Josef Charvát nežil jen prací, s manželkou vychoval dvě dcery. Byl velmi aktivní ve skautském hnutí, v patnácti letech vstoupil do skautu, kde vedl svou družinu nazvanou Kamzíci. V druhé polovině dvacátých let převzal zdravotnický referát v Náčelnictvu Junáka. Začátkem třicátých let přešel do Ústřední rady Junáka, tentokrát jako místostarosta Svazu Junáků-skautů, a na Valném sjezdu Junáka v Brně 1935 byl zvolen starostou Svazu. Profesor Josef Charvát po roce 1945 jako první v Československu propagoval lékařskou kybernetiku a byl stoupencem moderní genetiky. Od roku 1954 byl akademikem Československé akademie věd, působil mimo jiné jako člen Vědecké rady pro mezinárodní lékařský výzkum v Ženevě a poradního sboru OSN pro vědu a techniku v New Yorku. V roce 1968 byl jako politicky neangažovaný mezi navrženými kandidáty na post prezidenta republiky.
Prof. MUDr. Josef Charvát, DrSc., jeden z nejvýznamnějších českých lékařů 20. století, zemřel 31. ledna 1984 v Praze.
Zdroje:
Přemožitelé času. 6 díl. Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988.
Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939. Díl I. A-K. Praha: Univerzita Karlova, 1988.
LAVIČKOVÁ, Miloslava. Listy: Lékaři. Sv. 6. Praha: Encyklopedický dům, 1997. Encyklopedická edice. ISBN 80-86044-06-8.
TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století: A-J. I. díl. Praha: Ladislav Horáček – Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. Sig. 12Q CESKY
CHARVÁT, Josef. Deník profesora Josefa Charváta z roku 1945. Marie Bahenská. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. EGO. ISBN 978-80-7422-284-9. Sig. AK 5078
Knižní tipy z fondu Knihovny AV ČR
Připravili jsme výběr knih týkajících se Josefa Charváta – jeho deníky a sborníky vzpomínek jeho studentů, pracovníků, přátel i rodiny jsou doplněny knihami o skautingu a endokrinologii, jimž zasvětil soukromý a profesní život. Račte se začíst a zjistěte, zda je právem považován za jednoho z nejvýznamnějších českých lékařů 20. století.