PhDr. Martin Steiner je v současnosti vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu AV ČR, v. v. i. (FLÚ), kde působí jako zástupce vedoucího Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku a editor a redaktor pro latinské spisy J. A. Komenského (humanistická latina, literárněhistorická interpretace díla J. A. K.).
Po studiích na FF UK (obory latina-čeština, klasická filologie a klasická řečtina) pracoval v Kabinetu pro vydávání díla J. A. Komenského ČSAV, v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského ČSAV a od r. 1990 dosud působí ve Filosofickém ústavu AV ČR.
Z odborných a organizačních aktivit jsem napočítala kolem dvaceti včetně dvou období členství v Akademické radě AV ČR, kde měl na starost vedle nakladatelství Academia Knihovnu AV ČR (dále KNAV), byl členem Rady KNAV a v současnosti je členem Dozorčí rady KNAV. Odborných publikací – knižních či časopiseckých článků a sborníkových příspěvků – je něco okolo dvou set.
Sešli jsme se s dr. Steinerem u příležitosti křtu knihy EX DEFINITIONE, Pansofické pojmy J. A. Komenského a jejich dobové kontexty. Studie Martinu Steinerovi (vyd. Filosofia, Praha 2017). Editoři Lenka Řezníková a Vladimír Urbánek věnovali toto dílo svému kolegovi a učiteli k jeho životnímu jubileu. Dovolila jsem si využít tuto příležitost a pozvat tohoto významného komeniologa k rozhovoru.
Ivana Laiblová Kadlecová (dále ILK): Pane doktore, jaké je to, žít zhruba padesát let s Komenským? Je to koníček, nebo zvyk?
Martin Steiner (dále MS): Určitě ne zvyk, koníček spíš, ale hlavně příjemné a krásné, třeba ne vždy úplně snadné poslání. V době mých studií se raný novověk (v rámci klasických oborů) u nás moc nepěstoval, setkání s J. A. K. byl tedy určitý náraz. Naštěstí je to autor, který píše většinou srozumitelně, přehledně, takže se tím dalo projít. Do jeho myšlenkového světa jsem pronikal pomaleji, ale dnes je to pro mě autor, do kterého už trochu vidím, jsem s ním rád a jsem schopen ho hájit či omlouvat. (Kupříkladu někdy okolo roku 1992 J. Bořecký označil J. A. K. za totalitního myslitele, ony některé jeho náhledy nám opravdu znějí kolektivisticky, ale bylo mu možné namítat, že některé citáty jsou vytrženy z kontextu…). Dnes jsem za setkání s Komenským rád, docela víc, než jsem původně čekal. A za těch skoro padesát let v jeho společnosti jsem vděčný.
ILK: Komenský a jeho doba, jak by se díval dnes?
MS: On byl velmi kritický a velmi všímavý. Asi nejostřejší jeho pohledy patřily ale Uhrám a tam si stěžuje dost, že lidé jsou zanedbaní, špína v ulicích, ale to nebyl přímo v Budapešti. Nicméně ani Češi před jeho zrakem docela neobstáli. Svým souvěrcům v exilu, zejména aristokracii a bratrskému duchovenstvu vytýkal vlažnost v přístupu k péči o svěřené krajany, trápilo ho, pokud se setkal s nedostatkem zájmu o školy a vzdělání. V prvních letech exilu žil tím, že je třeba se připravovat na návrat do vlasti, a protože byl přesvědčen, že výchova mládeže je nezbytností, měla ta příprava směřovat zejména k obnově škol, aby bylo možno co nejrychleji začít normální život i v oblasti vzdělávání. Vztah společnosti ke vzdělání byl tehdy zřejmě vlažný; alespoň to tak vypadá z pohledu Komenského stížností. To se samozřejmě netýká vzdělanců, s touto vrstvou udržoval J. A. K. bohaté korespondenční i přímé styky, s nimi mohl sdílet své ideály i případné smutky a stížnosti.
Všeobecné problémy, jako lidstvo samo, se vlastně nemění stejně dnes, jako v době, kdy žil J. A. K.
Rozhodně by se mu nelíbila sekularizace všeho – odtržení náboženství od společenského života. Otázkou je, jak by se mu líbila kultura v té podobě, jak ji známe a prožíváme dnes. Ta měla v jeho očích sloužit ke slávě boží, zejména hudba – uznával zpěv v kostele, případně duchovních písní při vhodných příležitostech v rodinách. Obrazy – asi ne ty abstraktní. Ale trochu pobavení, to asi ano. Pokud jde o výtvarné umění, nevím o jeho tak zásadním stanovisku jako u hudby. Na druhé straně ve svých učebnicích (Dvéře jazyků, Janua lingvarum, Orbis pictus) žáky seznamoval jak s hudebními nástroji a základy provozování hudby, tak s nástroji a postupy malířů a sochařů.
ILK: Co by tak říkal J. A. K., kdyby viděl dnešní svět, myslím technický pokrok?
MS: Do hlavy mu nevidíme, ale podle toho, jak se stavěl k vynálezům, jež mohl ve své době znát, leccos by se mu asi líbilo. Měl rád věci, které usnadňují lidem život. Jak vítal knihtisk! Byl nadšený, že co napsal jeden písař, tiskař vyrobil rovnou v mnoha exemplářích. Je to určitá paralela k jeho přístupu k vzdělávacímu procesu: on chtěl nejen, aby při něm bylo všechno snadné, ale aby byli spokojeni kantoři i žáci, takže podle toho i všichni ostatní lidé v oblastech svého působení. Žil by tím pokrokem, pokud by v něm neviděl morální háček.
ILK: Co by říkal třeba dnešnímu školství, inkluzi?
MS: To je otázka, co se týká dnešní speciální pedagogiky. On o tom moc nepíše, nějak to nerozšiřoval. Uvědomoval si, a jistě i v praxi poznal, že každý nechápe stejně rychle, ale speciálně se tomu nevěnoval. Byl v tomto ohledu rovnostář – každý člověk by podle něho měl mít vzdělání. Ostatně ještě před odchodem do exilu začal psát Didaktiku, ve které zdůrazňuje jako jedno z hlavních východisek, že je při vyučování třeba postupovat ve shodě s přírodou, přirozeností. To, co se ve škole děje (ostatně nejenom ve škole, nýbrž při výchově vůbec), musí být přiměřené dětskému chápání, schopnostem těch, kdo jsou vychováváni a vyučováni. Jedno má vyplývat z druhého, je třeba postupovat od věcí známých k neznámým, od jednodušších k složitějším. Vyučování má být názorné, žáci by měli mít možnost si všechno, o čem se učí, prohlédnout. V Komenského pojetí tak má být škola pro žáka (ostatně i pro učitele) hrou, činností příjemnou a vítanou. V těchto postupech zřejmě viděl možnost, jak se vypořádat i s případnými problémy jednotlivých žáků. K tomu přistupuje požadavek umožnit přístup ke vzdělání všem lidem bez rozdílu pohlaví a bez rozdílů sociálních. Měl přitom stále na mysli školy české v naději, že se do nich jednou vrátí, jak už jsme zmínili.
ILK: Nedovedu si představit, jak ve své době dával dohromady třeba Pansofii.[1]
MS: Tak to je pro nás v době, kdy máme k dispozici bohatě vybavené knihovny a dnes také internet, přímo vzrušující otázka. On měl ovšem také své zdroje, dost četl, dost své názory tříbil v debatách s kolegy a vždy se hodně opíral o Písmo svaté. Řídil se od počátků svého působení trojicí smysly – rozum – víra; tyto komponenty poznání propojoval, vzájemně se mu doplňovaly a vedly jej – v jeho očích – při hledání pravdy o světě. Neměl asi vždy úplně jasnou představu hned na začátku svých plánů a úvah, myšlenky si třídil za pochodu. Pansofie měla obsáhnout celek lidského poznání, měla tedy zahrnout všechny obory. J. A. K. ale narážel na oblasti vědění, které svůj obor neměly, nebo on nebyl spokojen s jejich zařazením pod nějaký širší obor; tak si oborovou klasifikaci přizpůsoboval. V Pansofii proto najdeme některé obory s nezvyklými názvy: tak má například vedle geografie také topotechnii, nauku o charakteru míst a o jejich využívání, apod. Aby při koncipování Pansofie vyhověl svému vlastnímu zadání, v daných případech – když obor nebyl – našel mu jméno a k němu připsal pár poznámek, jak si jeho obsah představuje. Jak už bylo řečeno, kladl důraz na účelovost, vše pro člověka. Z toho těžil i v Didaktice: jak jedno plyne z druhého a napomáhá pochopení nových skutečností.
ILK: Jak to bylo s Obecnou poradou?
MS: To je taková kauza. Dmytro Čiževskij, ukrajinský emigrant, našel v sirotčinci v Halle Obecnou poradu [2] a věděl, že je to cennost; pořídil její opis a ten pak v jedné kopii nosil stále při sobě, dokonce i při útěku před Rudou armádou na konci války. Tehdy byly ještě další tři průklepy, v Mnichově, v Drážďanech a v Praze. Pro komeniologii znamenalo seznámení s tímto dílem nebývalý rozvoj; to, co do té doby znala v útržcích z různých Komenského přípravných prací, tu najednou leželo na stole jako celek, třebaže ne úplně kompletní, úplně všechno dokončit se Komenskému před smrtí už nepodařilo.
ILK: A jak je to s růžovými brýlemi?
MS: Labyrint[3] je vůbec geniální a právě na něm, domnívám se, je vidět, jak se lidé vůbec nemění. Doba je jiná, možnosti jiné, lidé ale zůstávají nepoučitelní, chamtiví, mocichtiví. Jde o obraz člověka, kterému se něco předestírá, ale ten má vlastní nástroje, jak vidět realitu, jak poznávat pravdu. Umí-li jich užívat, je schopen vidět nezkresleně i přes ty růžové brýle. Pro zajímavost jedna vzpomínka. V Německu poblíž Bonnu se konala v rámci zasedání Německé komeniologické společnosti konference, kde jsem měl také přednášku. V rámci programu bylo také divadelní představení Labyrintu a zajímavé na tom bylo, že roli postavy Mámení hrála – žena.
ILK: Ještě k jeho duchovnímu životu, míním Jednotu a vztah k jiným církvím?
MS: Měl svůj pevný názor. Jednota bratrská byla pro něj útočiště i autorita. Mimořádná péče, již mu už ve vlasti a v době studií věnoval jeho učitel Jan Lanecký, jej předurčila k výraznému postavení v Jednotě. V létě roku 1629 byl zvolen a ordinován konseniorem a na podzim 1632 seniorem (biskupem) moravské větve Jednoty bratrské. Byl tedy velmi intenzivně zapojen do organizace jejího života. Udržení Jednoty bylo pro něho zásadní téma celého exilového působení. Ve vztazích k jiným církvím jistě diferencoval a také se vyvíjel, lze vysledovat postupně sílící toleranci, nicméně ze svých představ o křesťanství neslevoval a tomu přizpůsoboval i své postoje vůči ostatním křesťanským denominacím, takže dokonce vedle římské církve veřejně kritizoval i kalvíny a luterány, zejména když viděl snahy o nábožensky motivované násilí; velmi kriticky vystupoval v polemikách se sektami, jež popíraly Trojici.
ILK: Ještě prosím o ten zmíněný citát o škole a vzdělání.
MS: „…Kde se jeden zlatý vynaloží na opravy a budování opevnění, pomníků, zbrojnic a podobně, tam se má vynaložit sto zlatých na vzdělání jednoho člověka.“
ILK: A kdybyste dnes J. A. K. potkal?
MS: Takové setkání by se asi neobešlo bez nějakých rozpaků – ale určitě by mě potěšilo, kdyby mi řekl, že jsem to jeho dílo zpracoval dobře.
ILK: Nikdy jsem nepochopila, jak stíhal Komenský tolik věcí napsat za jeden život.
Děkuji Vám za rozhovor a Váš čas.
1 Pansofie – Věcný pansofický slovník
2 Obecná porada o nápravě věcí lidských