Ing. Magdaléna Vecková je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, obor Veřejná správa a regionální ekonomika. Od února 2011 je zaměstnankyní Knihovny AV ČR, v. v. i., od září 2013 působila ve funkci zástupkyně ředitele a vedoucí Odboru provozu a ekonomiky KNAV. Od června 2017 byla pověřena řízením KNAV, k 1. srpnu 2017 byla jmenována na pětileté funkční období ředitelkou. Je vdaná, má 2 děti a psa.
S Magdalénou Veckovou (MV) hovořila Ivana Laiblová Kadlecová (ILK).
ILK: Úvodem položím takovou hodně neotřelou otázku. Milá paní ředitelko, už ses trochu rozhlédla, jak to stíháš?
MV: Nestíhám.
Přestože jsem se snažila seznamovat se s činnostmi ředitele předem, tak přiznávám, že vstup do této pozice není jednoduchý. Mám se stále čemu učit a v čem zdokonalovat, ale předpokládám, že se vše časem usadí. Musím říct, že mám úžasnou oporu a podporu jak v práci – od předchozího ředitele, od spolupracovníků, tak doma – od mé rodiny. Dětem se teď věnuje více manžel, který mi je velikou oporou. Pro děti je to překvapivé a trochu náročné, nicméně dá se říct, že ve spolupráci s mými rodiči jsou děti v takové společné rodinné péči.
ILK: Pokud vím, máš děti skvěle vedené k samostatnosti.
MV: Naše děti jsou vedené ve skautském stylu a jsou opravdu přiměřeně svému věku samostatné. Tady hraje velkou roli také pokrok v technice, díky mobilním aplikacím mohou rodiče být dětem stále virtuálně nablízku a reagovat na nepředvídatelné situace, což svým způsobem uvolňuje ruce. Kluci mají opravdu zaplněný program. Mladší hraje fotbal a učí se hrát na klavír, starší hraje tenis a chodí do kroužku pro radioamatéry. Oba chodí do skauta.
ILK: Na té skautské výchově něco je. Od počátku devadesátých let se prolíná vedením Akademie věd, věděla jsi to?
MV: O některých osobách jsem věděla. Teď, když se pohybuji v knihovnickém světě, překvapuje mě, kolik lidí ze skautského hnutí se pohybuje i v tomto prostředí.
ILK: Tak to bylo něco málo o dětech a výchově, a ještě pes:
MV: Když jsem před lety nastoupila do Knihovny, tak jsem pochopila, že PES je tu veliké téma.
Náš pes (Kavalírka) je miláček a právoplatný člen rodiny, běhá za ptáky a miluje kočky, považuje je za hračku. Když jsme si novou fenku pořizovali, využili jsme příležitosti a její jméno Mary posloužilo výborně při řešení synových logopedických nedostatků. Kluci se o pejska vzorně starají, když přijdou ze školy, první povinností je vyvenčit psa.
ILK: Co koníčky? Kytara stojí v koutě?
MV: Koníčků by bylo. Turistika, sport, hudba, ráda jezdím s manželem na motorce, má to své kouzlo, tedy nemluvím o bezpečí, ale o jiném vnímání okolí. Jako většina rodičů jsem musela s příchodem dětí mnoho svých koníčku omezit, ale jak kluci rostou, začínám si postupně své záliby užívat i s nimi. Přiznávám, že na kytaru mi opravdu skoro žádný čas nezbývá. Doufám, že kytary, mám jich totiž doma více, nezůstanou stát v koutě napořád, kluci se jich chopí a já jim budu přidrnkávat. V současné době se také intenzivně věnuji škole a dalšímu vzdělávání. Nelituji času, který do toho vkládám, velmi mě to obohacuje.
ILK: Knihovnický rekvalifikační kurz budeš mít brzy ukončený.
MV: Nepředstavuji si, že by ze mne byl dokonalý knihovník, ale poznám všechny zákony, úkony, předpisy, nové myšlenky i směr, kterým by se činnost knihovníka měla ubírat. Je to úžasný základ a člověk pak lépe porozumí procesům a systémům, lidem. Vidím lépe do detailů a pochopit princip práce znamená pochopit lépe i ty lidi.
ILK: Mezilidské vztahy je Tvoje téma, teoreticky i v praxi, to se ví od začátku, kdy jsi v KNAV začínala.
MV: Považuji za nesmírně důležitou věc vnímat člověka, který sedí proti mně, vidět jeho reakce, lépe pak dovedu vést další komunikaci. Stále se to učím, snažím se zdokonalovat. Baví mě vnímat lidi podle toho, jak se tváří, individuálně se jim věnovat, nacházet u každého jedince jeho silné stránky, a pak z celku vytvořit funkční skupinu. Mimochodem, toto jsem si asi odnesla ze skauta…
ILK: Ještě jsem se nezeptala na téma Milióny. Když jsi nastoupila do funkce, netrápila Tě odpovědnost za celkem nemalý objem financí, s kterým hospodaříš?
MV: Vůbec ne, jsem ekonomka a o veškerých finančních operacích jsem věděla z práce v THS. V čem se ale musím průběžně rozkoukávat a hlouběji se s problematikou seznamovat, je oblast VaV, to nenaučí žádná škola.
ILK: Něco veselejšího. Narodila ses na Silvestra. Má to nějaké důsledky?
MV: Já si to už nepamatuji.
Co vím od maminky, tak ji 30. prosince poslali z porodnice domů, že je ještě čas. Tatínek tehdy odvolal oslavu Silvestra, ale ještě v noci z 30. na 31. znovu naložil maminku do auta a odvezl zpět do porodnice. Oslava pak byla dvojnásobná. Za studentských let jsme vždycky slavili narozeniny i Silvestr důkladně, nadvakrát. Je to takové veselé téma, ve stejný den se narodila i moje tchyně. My máme v rodině vůbec nezapomenutelná data obecně i rodinně propojená. Jsme široká rodina, scházíme se na společné oslavy, stále se rádi vidíme.
ILK: Máš snad někdy chvilku odpočinku?
MV: Ano, měla jsem letos dva týdny dovolenou. V srpnu jsem byla s dětmi na Šumavě, okolo Lipna, pak jsme se přesunuli do Králík, kde se pravidelně koná akce Cihelna. Zde se setkávají příznivci vojenské historie a vojenské techniky minulého století. Zbytek dovolené jsme pobyli na chatě. Byl to báječný (aktivní) odpočinkový čas.
ILK: Milá paní ředitelko, děkuji za čas, který sis pro mne vyčlenila, ale ráda bych, abys měla poslední slovo:
MV: Dokud má člověk v sobě optimismus, jde všechno lépe.