Dne 2. 5. 2017 se v budově Cerge-IE uskutečnil seminář o predátorských časopisech s názvem „Pod pokličkou Beallových seznamů“. Cílem semináře bylo představení stejnojmenné studie Martina Srholce a Víta Macháčka z Institutu pro demokratickou a ekonomickou analýzu (IDEA) při Cerge EI. Tato studie volně navazuje na předchozí studii „Predátorské časopisy ve Scopusu“ publikovanou na podzim loňského roku.
Seminář byl rozdělen do dvou bloků. V první části byla představena metodologie a výsledky studie, v druhé se pak autoři zaměřili na možná řešení problému publikování v predátorských časopisech. Vít Macháček na úvod první části vymezil pojem predátorský časopis tak, jak jej chápou ve své studii. Podle autorů se jedná o open access časopis, který vydává články bez provedení řádného peer-review a zároveň často využívá agresivní marketing k získání nových autorů. Cílem studie pak bylo zjistit, kolik časopisů zařazených na tzv. Beallových seznamech se nachází v databázi Scopus, a pokusit se určit, zda se opravdu jedná o predátorské časopisy v pravém slova smyslu.
Z celkového počtu 3218 časopisů uvedených na Beallových seznamech jich bylo v databázi Scopus obsaženo celkem 404, ze kterých bylo pro vyšší vypovídací hodnotu vybráno 246 časopisů, které měly za roky 2013–2015 více než 30 výstupů (articles + reviews). Pro hodnocení věrohodnosti časopisů pak byly použity dva ukazatele – Scimago Journal Rank a počet autorů z vyspělých zemí (které mají funkční systémy hodnocení vědy) publikujících v daném časopise. Na základě těchto ukazatelů autoři vytvořili čtyři kategorie, do kterých časopisy zařadili:
- podezřelé časopisy (nízký počet citací a zahraničních autorů) – shoda autorů s Beallem
- sporné časopisy (vysoký počet citací a zahraničních autorů) – rozdílný postoj s Beallem
- zvláštní případy (lokální nebo nové časopisy, které zatím nestihly získat dostatečný počet citací, nebo nemají zahraniční autory)
- časopisy, u kterých si autoři nejsou jisti (nízký počet citací, hodně zahraničních autorů).
Studie zjistila, že 172, tedy téměř 75 % vytipovaných titulů zařazených ve Scopusu spadá do kategorie „podezřelé“, a autoři tak souhlasí se zařazením těchto časopisů na seznam predátorů. 27 časopisů bylo zařazeno mezi sporné. V naprosté většině případů se však jednalo o časopisy z produkce vydavatelství Frontiers a Impact Journals, které jsou sice zařazeny na seznam podezřelých vydavatelství, ale o jejich predátorství nepanuje ani mezi odbornou veřejností shoda. Zbylé tituly pak spadly do kategorie časopisů, u kterých si autoři nejsou jisti.
V druhé části se Martin Srholec zamyslel nad možnými způsoby řešení problému s predátorskými časopisy. Řešení je podle něj hned několik a na různých úrovních:
- bílé listiny – zpřísnění podmínek pro přijetí časopisů do citačních databází (WoS, Scopus, DOAJ aj.) a zavedení jejich ověřování, například testováním peer review pomocí zasílání falešných článků
- časopisy – přechod vydavatelů k otevřenému peer-review. K ověření peer review může posloužit také např. platforma Publons.
- hodnocení vědy – změna celého systému hodnocení, upřednostnění kvality před kvantitou výstupů
- poskytovatelé dotací – zakládání nových platforem pro open access publikování, např. Welcome Open Research
- instituce – přijetí etických kodexů a směrnic upravujících publikování v predátorských časopisech
- autoři – výběr kvalitních časopisů pro publikování. Při výběru mohou pomoci projekty, jako Vím, kde publikuji.
Na závěr pak autoři představili novou webovou aplikaci, ve které je možné interaktivní formou pracovat s výsledky studie. Tato aplikace je dostupná na stránce https://idea.cerge-ei.cz/predatorske-casopisy
Prezentace a videozáznam semináře jsou dostupné na webové stránce https://slideslive.com/38900758/pod-poklickou-beallovych-seznamu